Zde se můžete přihlásit k odběru novinek

Váš průvodce na cestě k nezávislému a soběstačnému bydlení.

V případě zájmu nás neváhejte kontaktovat na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.,  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

neděle, 06 duben 2014 22:39

Můj vztah k houbám

Ohodnotit tuto položku
(1 Hlasovat)

Karel mi sice vytvořil hezkou sekci Houby, ale zatím jsem tam psát mohla akorát houby, protože zaprvé byla zima a to houby nerostou a taky proto, že jsem se na tohle téma vyčerpala přípravou na zkoušky ze znalostí tržních hub. A dodávám tímto hrdě, že jsem od včerejšího dne držitelkou Osvědčení ze znalostí výše uvedeného a mám radost, protože už je sbírám přes 30 let a mimo to, že mi chutnají, na ně prostě ráda chodím jako většina Čechů.

Vyrostla jsem na Šumavě, kde místní uznávají jen hříbky a lišky a mě strašně zlobilo, že do ostatních hub často lidi kopali a v lepším případě je ignorovali a nadávali jim do prašivek.  A protože jsem povahou velice urputná, časem jsem se vycvičila nejen já, ale většinou jsem změnila v tomhle ohledu i okolí, kde jsem se právě houby sbírala.

Rozšíření rejstříku hub u ostatních probíhalo pořád podle stejného vzorce: Nasbírala jsem něco, co ostatní nesb írali (což je vlastně skoro všechno jedlé) a když jsem to nesla v košíku, tak se část lidí divila, část se křižovala a sem tam někdo šeptem prohodil:“ Ta do rána nebude, někdo by jí to měl říct.“ Příbuzní byli pak většinou svědky toho, že jsem z toho něco dobrého uvařila, moje disciplinovaná rodina to snědla, pochválila a přežila. Časem se ukázalo, že některé houby byly už v podezření tenkrát – dneska už jsou jasné- ale, jak říkám, přežili jsme všichni!

I když slovutný vedoucí kroužku plzeňských mykologů p. Holec, nás nejednou upozornil s vtipem sobě vlastním: “Kdyby někdo z vás náhodou pozřel nějakou jedovatou houbu, tak ani v posledním tažení proboha neříkejte, že jste členy našeho mykologického kroužku!“   

Tak teď, když ráno vylezu za vrátka a culí se tam na mě v houbařské sezóně jeden hříbek vedle druhého – o holubinkách a dalších „prašivkách!“ nemluvě, musela by mě hanba mlátit, jak říkávala moje babička, abych ty zkoušky nezkusila a nepoměřila tak svoje sebevědomí s realitou. Mám radost hlavně proto, že jsem to zkusila, tolik let po škole a přijmout dobrovolně stress z učení (protože učit se na to musíte stejně – vyhlášky, normy, otravy houbama a ty mě tedy strašily nejvíc!), pak sedíte v učebně jako školák, což je docela roztomilé a nostalgické a vynoří se vám všechny ty  školní emoce, včetně radosti, když to uděláte. Ale nejlepší na tom není ten papír, ale to že to zkusíte.

Tak vlastně dnešní článek o houbách ani o nich není, spíš bych to viděla jako píchnutí do pohodlných zadků:

Jestli máte něco v úmyslu, tak jděte a udělejte to! Čas strašně rychle běží!

Vaše Marie

Číst 1046 krát
Pro psaní komentářů se přihlašte