Krátké období s nižší výrobou než spotřebou nám pomáhají překlenout baterie. Čím vyšší jejich kapacita, tím delší období s malou či téměř žádnou výrobou z panelů lze přečkat. Baterie jsou však nejnákladnější položkou ostrovní elektrárny, tak je nutno velmi pečlivě vážit skutečnou potřebnou kapacitu. Jak to dělat, se můžete dočíst v našem e-booku. Každopádně není reálné tímto způsobem překlenout neomezeně dlouhou dobu. A například měsíc listopad je nejtemnější v celém roce, a v minulém roce by v tomto měsíci je jeden sluneční den, jinak bylo zamračeno, zataženo a výroba byla velice nízká a vyjma toho jednoho slunečného dne nedosahovala našich i tak skromných energetických potřeb.
To je, důvod proč se v ostrovním životě neobejdeme bez doplňkového zdroje elektřiny – elektrocentrály, v našem případě na benzín. V každém roce jsou dva významné dny spojené se změnou v našem nezávislém energetickém životě.
Ten den, který máme méně rádi, vlastně ho nemáme rádi vůbec, je den, kdy na podzim klesne slunce tak nízko, že se schová za les a přichází zatažené počasí a podzimní plískanice. V roce 2014 tento den připadl na 24. října, v roce 2013 to bylo 15. září. Rok 2013 byl první rok našeho ostrovního života a nastěhovali jsme se na začátku prázdnin. To, že jsme museli zapnout poprvé centrálu již v září byla dáno, tím, že jsme si ještě nestihli vytvořit ty správné ostrovní návyky. Z toho, že jsme tento den další rok posunuli o měsíc je vidět, že jsme se naučili lépe hospodařit s omezeným zdrojem energie. Tento den končí období energetického dostatku a plné soběstačnosti ze slunce a poprvé po období energetické hojnosti zapínáme elektrocentrálu, abychom dorovnali rozdíl mezi tím, co nám vyrobí slunce a tím, co spotřebujeme. Elektrocentrála dobíjí baterie rychlostí necelé 2 KW/hodinu. Má sice výkon větší, reálně až 3,5kW, ale 1,5 KW výkonu je rezervováno pro spotřebu domu (pro případ, že by v době dobíjení zapnulo čerpadlo ve studni, kávovar a podobně. Spotřeba elektrocentrály je při plném výkonu 3 litry na hodinu, při výkonu pro dobíjení cca 70 % tj. něco málo přes 2 litry za hodinu. Není to matematicky složitá úloha, si spočítat kolik stojí 1 kWh vyrobená elektrocentrálou. Je tedy logické, že se snažíme její provoz minimalizovat.
Ten druhý den, který máme na rozdíl od prvního rádi hodně a každý rok ho nedočkavě vyhlížíme, je den, kdy centrálu pustíme naposledy. Od tohoto dne ji nepotřebujeme a celá naše spotřeba je kryta ze sluníčka. Z počátku musíme sice trochu šetřit ve spotřebě, ale velmi brzy nastává období energetické hojnosti, kdy se nemusíme vůbec omezovat a to trvá zase až do toho druhého významného dne na podzim. Tomuto dni, kdy naposledy pouštíme centrálu, jsme začali říkat DEN ENERGETICKÉ SVOBODY. Od tohoto dne jsme totiž zase energeticky svobody. V roce 2014 byl tímto dnem 12. únor, v roce 2015 to byl 24. únor. I když mezi 1. únorem a 24. Únorem jsme ji zapínali opravdu velmi ojediněle, ale slavit jsme mohli a toho 24. února. Naše období energetické svobody trvalo v roce 2014 8,5 měsíce. Našim cílem je samozřejmě toto období v letošním roce ještě prodloužit.
Den energetické svobody je tedy u nás svátkem. Slavíme, že už nemusíme kupovat benzín centrály, slavíme, že už nemusíme hlídat každý watt, slavíme, že si můžeme udělat první skutečné sluneční tousty v toustovači, slavíme, že si můžeme dělat kávu jen v presovače, slavíme, že můžeme začít vařit na elektřině místo na propan butanu, slavíme, že nám sluníčko pomáhá ohřívat vodu, prostě slavíme energetickou svobodu a dostatek. Každý máme prostě své sváteční dny a toto je jeden z našich nejvýznamnějších.
Dnes je 7. 3. 2015 a baterie byly plně nabité už v 11:00, pak se dohřívala voda, luxovalo a další činnosti a baterky byly pořád plně napěchované energií. Paráda. A jde to i bez drátů a kabelů dodavatelů. Jen to chce trochu změnit svůj životní styl, ale o tom v jiném článku.
Z Nezávislého domu zdraví Karel od notebooku, který je napájen z těch napěchovaných baterií.