Zde se můžete přihlásit k odběru novinek

Váš průvodce na cestě k nezávislému a soběstačnému bydlení.

V případě zájmu nás neváhejte kontaktovat na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.,  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

pátek, 25 prosinec 2015 00:00

Deník ostrovní manželky č.16 - Běžný den v nezávislém domě pohledem ostrovní manželky - část třetí a poslední

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

No a jsme zase u toho. I když ráda krmi připravuji, stejně mi občas v nějakém jiném rozletu vadí, že zase to jídlo! Jak říkám, kde já bych byla, kdybych nemusela vařit ,  ale to bych asi nebyla žena, ale nějaká divná, jak dnes tak často slyším a vidím, že některé “ ženy“ nevaří, anebo ještě hůř, s odporem, což mě přivádí na myšlenku, s kým tedy a proč žijí?

Tak abych se vrátila. Něco k snědku připravím, protože od počítače se ozve:“ Maruško, bude něco k jídlu?“ A mě to skoro vždycky překvapí, ale nezaskočí, protože co s mužským, když se nenají. Ale to už je většinou tma a jak jsme tady sami, tak většinou jíme u zpráv, což se sice nemá, ale je to takové domácké a fajn, že to prostě tak je.

Mezitím je uvnitř už i naše fenka a blaženě se rozvaluje v kuchyni očekávajíc svoji večeři, která sestává sice z granulí, ale dost často ochucené něčím od oběda, a ať si psí výživáři říkají, co chtějí, ona to miluje a vůbec, všichni naši psi před ní se na tom samém dožili 18 a 20 let! Tak co. A vedle Pegyny posedávají kočky a kocour- kotě. Zraky upřené na mě a sporák a jeho okolí a to v úžasné shodě – jinak se občas navzájem proženou. A to je veliká nádhera, ta shoda těch zvířátek. A vy vidíte, jak jsou na vás závislí a jak vám důvěřují.

A co se týče těch zpráv, stává se, že je jenom poslouchám a za rohem připravuji večeři – dost často to bývá krupičková kaše, jako druhý chod, což by člověk do mužského neřekl.

Jasně že tenhle pochod probíhá nejspíš ve všech normálních domácnostech, ale tady to má to úžasné kouzlo, že jsme tu uprostřed lesů a kdykoliv během večera vyběhneme ven, vidíme hvězdy a slyšíme ticho a někdy taky nějaké to prase na pasece kousek za naším zápražím anebo různé zvuky, které zatím neznáme. Ale těžkotonážní projevy prasat tady zahnaly do baráku i náruživé kuřáky! Dobře jim tak.

Tak pokud nemáme opravdu naléhavou práci – buď u počítače anebo prostě jinou, pečlivě si vybereme, na co budeme koukat v TV, která je jinak celý den a někdy i večery vypnutá. Když ale večer čas nemáme, můžeme pořady nahrát, což na samotě zvlášť oceňuji, i když  to  ale  vůbec nechápu. Někdy si ale stane, že jsme tak „zdrchaní“ vzduchem i životem, že to „zapíchneme „ a jdeme spát. Ale ono se řekne, jdeme spát. To je tady taky docela náročný proces. Za prvé se tu dole ve světnici povalují kočky a Pegyna. Chtějí se mazlit, což děláme průběžně při TV, takže ty musíme rozmístit. Peggy jde ven hlídat, kočky se rozmístí samy, ale kotěti například jsme donedávna nosili záchodek až k nám nahoru, protože to byl kocourek malinký a chtěl se tulit u nás v ložnici. Teď už chodí statečně ven, i když ho Pegyna cvičně občas prožene.  Pak se připravuje na noc oheň v kachlových kamnech, které jsou tady, v lese a v zimě, nenahraditelné. Zvuk praskajícího ohně je prostě nádhera, nemluvě o teple, které nám nahradí i výkon ústředního topení z kotle. Ale večer se to holt musí obejít, pozamykat a vůbec připravit vše na noc s péčí řádného hospodáře.

 No, a když tohle člověk všechno udělá, konečně provede hygienu a odpotácí se nahoru do ložnice, tak zjistí, že dole něco zapomněl, nebo že by ještě něco zkousl, či že si zapomněl čistě preventivně odskočit. Ty nádherné schody do ložnice v podkroví tady totiž někdy v noci pěkně štvou, i když člověk si časem zvykne. Spíš se nabízí otázka, co až nebudeme moci – vlastně musíme být pořád fit a taky budeme!

A když už konečně skončíme v poloze vleže, otevřeme si okno do tmavého lesa a vidíme hvězdné nebe nebo absolutní tmu a slyšíme ty tajemné zvuky z lesa a vítr nebo déšť, tak je všechno co se nepovedlo zapomenuté raz dva. V ložničce jsme obklopeni knihami – úplný ráj!  A občas se podaří, že manželovi předčítám dřív, než tento usne a to je potom romantika!

m   

Číst 628 krát
Pro psaní komentářů se přihlašte