Zde se můžete přihlásit k odběru novinek

Váš průvodce na cestě k nezávislému a soběstačnému bydlení.

V případě zájmu nás neváhejte kontaktovat na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.,  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

středa, 02 duben 2014 00:00

Deník ostrovní manželky č.7 - Naše zvířátka.

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

MaňasÚplně jsem zapomněla představit naši zvířecí sestavu na ostrově:

 Tak za prvé je to náš to 19 letý stařeček kokr, kříženec, zvaný Maňas, stále ve skvělé formě.

Není tu jen pro to, aby byl, ale stále si plní svůj základní úkol – kohokoliv vyštěká a udrží se přitom na nohou, i když poslední dobou se mu začaly často podlamovat. Denně chodí na vycházky s námi do lesního terénu s nasazením, že by mu mladší mohli závidět! Sice už dost blbě vidí (takže má každou chvilku čumák od hlíny, jak si občas zaryje, ale zjevně mu to nijak nevadí- zvedne se a jde dál jako tank za páníčkem) a čuchá a čuchá. Říkáme tomu, že chodí na psí facebook a tím se hodně udržuje ve formě, tou „čuchaturou“. Pořád ještě dobře slyší a hlavně je pěkně mlsný, jako správný dědek. Ale nejpůvabnější na něm je, že čím je starší, tím je roztomilejší a je stále sociálně zdatný, žádný Alzheimer, nebo tak něco.

Horší je, když nemůže dlouho ven. Zatím to řešíme takovýma plenami, kterými poctivě pokrýváme na noc ta místa, která jsou čůráním ohrožena, protože, cosi budeme povídat, už má nárok a někdy se prostě zadaří …Tady je na místě pojmenovat dalšího bobříka a to bobříka výdrže – děláme to každý večer, když ho ukládáme ke spaní, ráno je uklízíme a některé někdy spálíme. Anebo když někam jedeme a on zůstává, což už je teď pořád…

Ale k tomu věku: nejen, že je to fakt, že je mu letos 19 let, čímž bych ráda povzbudila hlavně všechny majitele pejsků. A není v tom ani žádný trik. Prostě jen vlídné zacházení a všechno přiměřeně – jídlo, péče atd., ale hlavně hodně pohybu. Měli byste ho vidět, je prostě neuvěřitelný! I veterináři jsou z něho paf.

Každé ráno ale scházíme dolů do sednice se strachem, jestli ještě žije, pokud nás ale, což je skoro pravidlo, neprobudí štěkáním kolem 7 hodiny! Jako by volal: „Pojďte sem někdo, mně se stýská a chci ven!“ A to když slyšíme, tak mu odpouštíme všechno (i když můj muž někdy říká, že už se nikdy pořádně nevyspí, ale pak ho vidí a už na něj šišlá).

Další člen zvířecí smečky je Pegina – fenka – rodu „vesta“ ‚(vesnické tajemství)- kříženec nejspíš ovčáka, knírače, ale hlavně irského vlkodava v menším provedení – prostě asi 2 letá roztomilá střapatá tlama s fousy a pohledem, kterému byste nikdo neodolal. Pegy

A ten osud… Do roka zavřená u „chovatele“ i s bráškou, až tam policie vylomila dveře a odvezla je do útulku, kde strávili další víc jak půlrok…

A protože mi před 2 lety umřela  18 letá jezevčice- skvělá členka naší rodiny, takto sociální pracovnice převlečená za psa, rozhodli jsme se zároveň s přemístěním do lesa, že si pořídíme nějakého pejska, ale tentokrát řádného hlídače. No a zavedlo nás to přes různá drahá a atraktivní štěňátka až k Pegině .Chodila jsem ji venčit půl roku, než si na mě zvykla. Nikdy předtím neběhala na volno a vůbec s lidmi neměla dobré zkušenosti.

Když jsme se nastěhovali do lesa, tak první, co jsme stavěli, byl tunel pro kočky, aby si mohly chodit do baráku, jak chtějí a kotec pro Peginu – a těšili se, až ji přivezeme.

Kdo se ale vůbec z jejího příchodu neradoval, byly naše 2 kočky a hlavně pouliční kocour Kubík, kterého jsme ve městě domestikovali asi rok předtím, ale rváčem zůstal i po vykastrování. Když se poprvé viděli, Pegina chudák poprvé poznala, zač je toho kocour.

KubíkNeustoupil ani o centimetr. A to si s ním chtěla jen hrát… chudák. S Maňáskem je to v pohodě, ale když si s ním chce hrát, končí chudák obvykle na zemi.

Nebylo to s ní zpočátku vůbec jednoduché, ale měli byste jí vidět teď! Je naprosto rozkošná už tím, jak objevuje život – dohání všechno, co zameškala jako štěně a taky se tak chová.

Takže se nám splnilo, co jsme si přáli – máme štěně, ale to zároveň budí respekt a hlídá a to moc dobře!!

Bonus nakonec, není vůbec uštěkaná a to je nádhera, zvláště v lese!

 

Číst 1252 krát
Pro psaní komentářů se přihlašte