Zde se můžete přihlásit k odběru novinek

Váš průvodce na cestě k nezávislému a soběstačnému bydlení.

V případě zájmu nás neváhejte kontaktovat na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.,  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

neděle, 30 březen 2014 00:00

Deník ostrovní manželky č.6 - Plnění bobříků

Ohodnotit tuto položku
(1 Hlasovat)

Dnes se nemohu rozhodnout, natož soustředit na nějaké jediné důležité téma – důvod je prostý: je jich tady totiž tolik!

Protože je dva dni už překrásně, táhne mě to z baráku ven, do lesa.

 Ale to bych napřed musela vysvětlit to, co vlastně je na tom našem bydlení jedinečné (jak kdy) : nejen že bydlíme nezávisle na energiích, ale navíc uprostřed lesa.

Takže tady si mohu plnit „bobříky“ jeden za druhým:

Bobříka odvahy (hlavně večer), bobříka mlčení (když nemám s kým promluvit), bobříka zručnosti (pořád), bobříka síly (občas, když není K. doma), bobříka osamělosti (když se pohádáme), bobříka dobrých činů (občas, když nesu z lesa odpadky a nadávám) a další.

Žít tady znamená být vůbec fit na hlavu i na nohy, protože když je tady jeden někdy sám, tak ho prostě nikdo nejistí. Tím nemyslím nějak záchranářsky, ale hlavně pracovně:

 Jako ženská musím zatopit v kotli (samo sebou se předpokládá, že tomu podle návodu rozumím), sledovat vývoj energetiky na panelu – tj. vidět, kdy mohu prát, luxovat, pustit mixér atd., abych náhodou nestrhla energetické srdce domova- (moje vlastní sledovat nestačím), radovat se z toho, že máme vodu a mohu si teda opláchnout „těch pár kousků nádobí“, jít přiložit do kotle, jen tak mezitím uvařit něco k snědku a průběžně krmit a venčit starého psa (občas po něm setřít doma loužičku, když to miláček nestačí – co byste chtěli, je mu už 100 let, ale fakt), jít přiložit do kotle, vyvenčit svižným krokem 25 kilovou pubertální čubičku a taky nesmím zapomenout na naše 2 kočky a jednoho pouličního kocoura, kterého jsme domestikovali těsně před stěhováním – vypadá s jedním zarudlým okem jako rváč a tak takový je … a vůbec si se všemi zvířaty užívat a předcházet si je, protože jsou to tady víc než ve městě vaši skuteční a většinou jediní kamarádi. A mimoto dělat všechny ty ostatní domácí práce, které zná každá a bez kterých by se domov stal během poměrně krátké doby doupětem – tady by to teda šlo rychle…

 No a najednou je večer, kotel vyhaslý, protože jste zapomněli, venku skoro tma a máte co dělat dát se na ústup ze dvora do baráku – les je najednou jiný, i když stále přátelský, ale zvuky tu jsou jiné než ve městě. A než uděláte úkony nezbytné k tomu, abyste mohli jít spát s pocitem dobře zabezpečeného domova, sotva shlédnete zprávy a někdy nějaký ten krátký prográmek   v TV, tak  k mytí a čištění zubů už se přemlouváte a z oblíbené knížky přečtete tak dvě stránky a spíte a spíte ….jako brouček. (p. Karafiát – kdo nečetl).

Teď, jak to po sobě čtu, musím dodat, že nejpodivnější na tom je, že nejen že se ráno zase na tenhle kolotoč zase těším, ale že se tu na samotě nebojím, což mě samotnou stále překvapuje.

 To, co jsem se snažila tady popsat, jsou samozřejmě ty nejzákladnější, rutinní práce na přežití. Mezitím si samozřejmě užívám jiných činností a to i mimo les. Nejsme žádní poustevníci a za lidmi a kulturou jezdíme!

Ale o tom zase někdy příště.  Vaše SM

Číst 1547 krát
Pro psaní komentářů se přihlašte